Hlášky z Tajemné komnaty

17. prosince 2010 v 21:35 | Kattymencl |  Hlášky s filmu
"Podej mi tu pánev!" "Zapomněl jsi na jedno kouzelné slůvko," řekl Harry nedůtklivě. Bylo až k nevíře, jak tahle obyčejná věta zapůsobila na ostatní členy rodiny: Dudley vyjekl a spadl ze židle s takovým randálem, až se celá kuchyně zatřásly; paní Dursleyová slabě vykřikla a přitiskla si dlaně k ústům; pan Dursley byl skokem na nohou a na spáncích mu naběhly žíly. "Měl jsem na mysli, prosím," vysvětloval Harry spěšně. "Vůbec jsem nemyslel -" "COPAK JSEM TI NEŘÍKAL," zahřímal strýc a prskal přitom na celý stůl, "ŽE U NÁS DOMA NESMÍŠ VYSLOVIT ANI JEDNO s vámi související SLOVO?" "Ale já -" "JAK SE OPOVAŽUJEŠ VYHROŽOVAT DUDLEYMU?" ryčel strýc Vernon a tloukl pěstí do stolu.

"Já vím, co máš dnes za den," opakoval Dudley, který mezitím dorazil až k němu. "No výborně," řekl Harry. "Takže ses konečně naučil dny v týdnu?"
….
Dudley si povytáhl kalhoty, které mu klouzaly po tlustém zadku. "Proč se pořád díváš do toho plotu?" zeptal se podezřívavě. "Přemýšlím, které kouzelné slovo by se nejlíp hodilo, abych ten plot zapálil," vysvětloval Harry. To už Dudley škobrtavě couval, v sádelnatém obličeji zděšení. "To p-přece n-nemůžeš - tatínek říkal, ž-že žádná kouzla dělat nesmíš - říkal, ž-že tě vyžene z domu - a ty n-nemáš, kam jinam bys šel - n-nemáš ani žádné kamarády, kteří by tě k sobě vzali -" "Techtle mechtle!" pronesl Harry prudce. "Hokus pokus… čáry máry klikyháky…" MAMÍÍÍ" vřeštěl Dudley a o překot se hnal zpátky do domu.

"To bylo úžasné!" křičel Lee Jordan. "Geniální! Tomu říkám příjezd do školy! Napálit to autem rovnou do Vrby mlátičky - o tom se v Bradavicích bude vypravovat celá léta!"

Fredovi a Georgeovi to naopak připadalo jako úžasná legrace. Vyšetřili si čas, aby po chodbách chodili před Harrym a vykřikovali: "Uvolněte cestu Zmijozelovu dědici, opravdu zlému černokněžníkovi, ať může projít…" "No tak Percy, uhni přece," vyzval ho Fred. "Harry má naspěch." "Ano, spěchá do Tajemné komnaty, aby si dal šálek čaje se svým zubatým služebníkem," řehtal se George.

Pana Weasleyho se nepodařilo zastihnout, aby se k tomu vyjádřil, a jeho žena vyzvala reportéry, ať koukají zmizet, nebo na ně pustí rodinného ghúla.

"Dovolte, abych vám představil svého pomocníka profesora Snapea," a Lockhart všechny obdařil širokým úsměvem. "Jak sám říká, něco málo o soubojích ví také, a laskavě souhlasil s tím, že mi bude nápomocen při krátké ukázce na úvod. Nechtěl bych ovšem, abyste si o něj dělali starosti, milí mladí přátelé - až to s ním skončím, váš učitel lektvarů bude i nadále živ a zdráv, žádné strachy!" "Bylo by milejší, kdyby vyřídili jeden druhého," zamumlal Ron Harrymu do ucha.

"Lektváry nejmocnější?" opakovala podezíravě a snažila se lístek Hermioně vzít, ta ho ale nepustila z ruky. "Myslela jsem, jestli bych si ho mohla nechat," špitla se zatajeným dechem. "Ale prosím tebe," Ron jí lístek vytrhl a předal ho madame Pinceové. "Seženeme ti jiný autogram. Lockhart podepíše cokoli, co se před ním nechá delší chvíli ležet."

A Harry kdybys tam umřel podělím se s tebou o svůj záchodek. Díky Uršulo

Lockhart se na všechny příchozí dobromyslně zazubil. "Nazdar," řekl. "Tohle je dost podivní místo, viďte? Vy tady bydlíte?"

Uršula na ně vyvalila oči. "Ty žiješ?" oslovila zaraženě Harryho. "Nemusíš to říkat zklamaně," zaškaredil se Harry a stíral si z brýlí stříkance krve a slizu. "Totiž… právě jsem o tom uvažovala. Kdybys býval umřel, líbilo by se mi, kdybys tu se mnou bydlel," řekla Uršula a stříbřitě se zapýřila. "Uf!" odfoukl si Ron, když vyšli z umývárny do prázdné tmavé chodby. "Tak mám dojem Harry, že se do tebe Uršula zamilovala! Ginny, máš sokyni!"

"Proboha!" Brumbál zavrtěl hlavou a dlouhý stříbrný knír se mu zachvěl. "Naběhl jste si na vlastní meč Zlatoslave!" "Meč?" zeptal se Lockhart přihlouple. "Já žádný meč nemám. Ale tenhle chlapec má," a ukázal na Harryho. "On vám ho půjčí."

Brumbál, když jim oznámil, že Lockhart se příští rok bohužel do Bradavic nevrátí, protože musí odjet pryč, aby našel svoji paměť. K hlasitému jásotu, který po té zprávě propukl, se připojilo i nemálo učitelů. "Škoda," řekl Ron a naložil si na talíř koblihu s marmeládou. "Zrovna jsem ho začínal mít docela rád."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tajemnaelfka tajemnaelfka | Web | 16. ledna 2011 v 20:15 | Reagovat

:-D  :-D nejlepší je ten poslení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama